Náš akreditovaný průvodce
pro Národní park České Švýcarsko, Vám navrhne a sestaví výlet dle Vašich časových i fyzických možností, a to i v případě nepřízně počasí.
Když prší
Dům Českého Švýcarska, Krásná Lípa
Loreta Rumburk
Muzeum Rumburk
Muzeum Chřibská
Štola Sv. Jana Jiřetín pod Jedlovou
Muzeum válečné výroby Rabštejn, Janská
Motýlí dům Jonsdorf
Mýdlárna Růžová
Přírodní kosmetika Nobilis Tilia Vlčí Hora
Sklářská huť Ajeto Lindava
Lázně Toscana World, Bad Schandau
Trixi aquapark, Grosschönau
Monte Mare aquapark Neustadt
Termální Lázně Körse Kirschau a jiné.
***
Připravíme pro Vás krokové vyjížďky na našich koních (kůň je veden ze země), vhodné pro nejezdce.
Českosaské Švýcarsko - znovu objevená divočina
Britské nakladatelství Bounty Books přidalo České Švýcarsko k pěti stovkám míst v divočině, která stojí za to navštívit. V populární cestovatelské edici
"Must visit 501" ho zařadilo do nové publikace "Wild places" vedle Yosemitského národního parku v USA, jihoamerických Galapág nebo slovenských Pienin a Malé Fatry".
MF Dnes 3. 1. 2014
Národní park České Švýcarsko
byl vyhlášen k 1. 1. 2000, 97% jeho rozlohy zaujímají lesy. Sídlem Správy Národního parku je město Krásná Lípa. Hlavním předmětem ochrany v Národním parku České Švýcarsko je unikátní geomorfologie skalního města a na ni vázaná rozmanitost rostlin a živočichů. Typické jsou nesčetné skalní hřbety, kaňony, pískovcové věže a stolové hory strmící nad nedohledným mořem lesů, které doslova ohromí vnímavého návštěvníka. Krajina české křídové tabule je obohacena třetihorními vyvřelinami, mezi nimiž kraluje nejvyšší hora NP České Švýcarsko - Růžovský vrch (619 m, národní přírodní rezervace) s pralesovitými ekosystémy.
Kaňon Labe ve Hřensku naopak představuje nejnižší místo v ČR (114 m). Na nedostupných skalních ostrozích se zachovaly zbytky přirozených lesů, k vzácným živočichům zde patří např.plch zahradní, sokol stěhovavý, čáp černý, rys ostrovid nebo jinde nevídané druhy hmyzu; z cévnatých rostlin jmenujme alespoň charakteristický rojovník bahenní, šichu černou, violku dvoukvětou nebo čípek objímavý. Typický je hojný výskyt kapraďorostů, charakteristickým druhem území je žebrovice různolistá. Z bezcévných rostlin se setkáváme s četnými druhy mechorostů a s mnoha vzácnými druhy hub.
Typická je klimatická inverze, kdy studený vzduch stéká na dna roklí a dochází k tzv. zvratu vegetačních stupňů. Následkem toho se v nadmořských výškách okolo 150 m vyskytují podhorské a horské druhy živočichů i rostlin. Neobyčejnou harmonii přírody navíc dotvářejí četné památky lidové architektury - roubené a hrázděné domy s podstávkou v obcích lemujících hranici národního parku.
Dolský mlýn
První písemné zmínky o mlýnu pocházejí z roku 1515. Jednalo se o trojkolový mlýn, přičemž dvě kola poháněla mlecí zařízení a třetí pilu. Od roku 1696 do roku 1910 byl mlýn majetkem rodu Pohlů. Ti jej několikrát přestavovali, v roce 1727 barokně, později pak ještě v letech 1819 a 1845.
Vzhledem k tomu, že Kamenice byla využívána k splavování dřeva, nemohli majitelé v tomto období odvádět vodu do náhonu a tudíž nemohli mlít. Toto bylo majitelům kompenzováno právem vyrábět pivo a pálenku. Okolí Dolského mlýnu také ožilo turistickým ruchem poté, co byla roku 1881 zahájena přeprava na lodičkách ve Ferdinandově soutěsce mezi Srbskou Kamenicí a Dolským mlýnem.
Mlýn byl po roce 1945 opuštěn a od té doby chátrá. Budova už je jen torzo z obvodových zdí. Po ostatních staveních zbyly už jen základy. Mlýn je možno ve své funkční podobě spatřit v pohádce Pyšná princezna, kde je záběr na celé stavení i s náhonem. Později se už ve velmi zchátralé podobě objevil v řadě dalších filmu jako Peklo s princeznou, Ztracený princ, Čertova nevěsta, Pravý rytíř.
